"

Jak je na tom česká společnost – chováme se k sobě s úctou, respektem?

27. 11. 2019 , aktualizace: 02. 12. 2019 Sdílej na SrdceMoravy

Daniel Šmíd je lektor etikety a odívání. Vede semináře, workshopy a přednášky v České republice, na Slovensku a v Rakousku. Zajímalo nás: Jak jsme na tom, my Češi, v otázkách slušného chování? A zda jsme se, jako muži, posunuli také v oblasti stylu a oblékání?

Slušné chování aneb Jak jsme na tom?

Danieli, jak je na tom česká společnost – chováme se k sobě s úctou a respektem? Nebo se máme ještě co učit?

Většina osob se u nás k sobě chová s úctou a respektem. Nesetkáváme se často s opravdovými výrazy neúcty v podobě nadávek, hanobení národa, rasy, smýšlení, víry, názoru či pohlaví na veřejnosti. Velmi ojedinělé je veřejné fyzické napadení jakýchkoli osob.

Avšak pod tímto „poklopem“ mírumilovnosti se v mnohých lidech skrývá zášť, závist, zloba, chamtivost, obžerství a pýcha. Tyto velké „prohřešky“ proti korektnímu chování pak vedou k absenci morálních vzorů pro děti v rodinách těchto „hříšníků“ a všechny mladé lidi.

Pod temnou pokrývkou zasmrádlé doby před čtyřiceti lety stále bují neúcta, netaktní chování, absence empatie a bezcitná honba na osobním prospěchem. A s tím se setkávám i v divadle, kdy po skončení představení starší muži i ženy bezcitně vrážejí do ostatních mužů i žen, bezohledně se deroucí k přepážce pro vyzvednutí svého kabátu.

O etiketě přednášíš také v zahraničí. Můžeš tedy zhodnotit: Jak si stojíme v otázkách společenské etikety v porovnání s našimi sousedy?

Moje přednášky v zahraničí se týkají převážně Slovenska, výjimečně pak Rakouska. Na Slovensku netrávím mnoho času, nedokážu tedy posoudit, jak etiketu berou vážně, dodržují, či nikoli. Na druhou stranu jsem žil více jak osm let v Rakousku a mohu tedy potvrdit, že právě tam se lidé v mém okolí chovali k sobě zdvořileji.

K zákazníkům, dodavatelům i ve společnosti jsem velmi často vnímal vybrané chování s cílem budovat vztah na vyšší úrovni, s cílem prohloubení přátelství. Také tam jsem se však setkal s lidmi, kteří se před ostatními „vytahovali“ svými statky či výsledky podobně, jako je tomu zřejmě v každé jiné společnosti.

Daniel Šmíd

Rakušané mají dle mého názoru výhodu v tom, že linka korektního chování jako znaku společnosti byla přerušena jen na krátkou dobu. Oproti našim zemím, Česku i Slovensku, kdy „ohýbání páteře“ a kádrování patřilo mnohem více k dobrému tónu než správně uchopená vidlička u jídla.

A co děti a naše mládež?

V rámci tvého projektu Zdvořilost do škol přednášíš na pražských a brněnských univerzitách a středních i základních školách. Jak vnímají děti a mladí lidé témata etikety?

S velkým zájmem. Školní osnovy nemyslí na etiketu a korektní chování. To už častěji učitelé, osvícení to pedagogové, zařadí do občanské nauky nebo přírodopisu (?) hodinu o etiketě. Jelikož se s učiteli, žáky i studenty setkávám, vím to od nich.

Na druhou stranu nemůžeme chtít po učitelích, aby doháněli to, co rodiče a prarodiče dětem neřekli nebo je nenaučili. Základ je v rodinách, v etiketě domácí. Chová-li se otec k matce jako muž k dámě, je velmi snadné, aby se děti totéž automaticky naučily a vzaly do svých životů.

Přednáším na prvním stupni Abecedu etikety, na druhém stupni se bavíme o hrdinech mé knihy a jejich chování, studentům na středních školách oprašuji správné chování k dívkám a opačně a připravuji je na pohovory s jejich budoucími zaměstnavateli.

Daniel Šmíd

Jedním z Tvých velmi zajímavých počinů, jež mohu sám hodnotit z role otce, je kniha o chování a šťastném životě, kterou jsi napsal přímo pro děti. Můžeš ji krátce představit našim čtenářům?

Vydavatelství Albatros se na mě obrátilo se zakázkou napsat knihu o etiketě pro děti. Už tehdy jsem věděl, že nechci psát knihu podobnou jakékoli knize, která na trhu o etiketě je.

Proto jsem se vydal cestou vyprávění osmileté holčičky Helenky o situaci, kdy se společně se svým bratrem Viktorem a obrovským robotem MONKem vypraví do dalekého vesmíru hledat Etický kodex Země, knihu, kterou současný vládce, prezident celé planety, nechal zničit.

Kniha je tedy příběhem z budoucnosti, dětské sci-fi. Je vlastně deníkem, záznamem toho, co tito hrdinové prožívají na Zemi, ve vesmíru a poté, co objeví planetu ETK-017. Pro název knihy, PLANETA ETK-017, je tedy jasný důvod právě zde.

Děti, hrdinové knihy, se setkávají se špatným chováním ve svém okolí, avšak díky tomu, že vyrůstají v rodině, kde se na chování dbá, dokážou se těmto vlivům úspěšně bránit. Navíc se ukáže, že Helenka má neobvyklé schopnosti… Vice už v knize, která podle recenzí rodičů dětí zcela určitě není jen pro děti.

A kde je možné knihu zakoupit?

Když ji objednáte na stránkách www.etiketaprodeti.cz , dostanete knihu s mým věnováním a dárkem k tomu. Můžete ji však také koupit ve většině dobrých knihkupectví a také v on-line obchodech, které knihy prodávají.

Kdo je a kdo není moderním gentlemanem

Danieli, Tvojí celoživotní vášní jsou pánské oděvy a také, jak píšeš na svém webu, moderní gentlemanství. Základní hodnoty gentlemana – rytíře – respekt, spravedlnost, síla a věrnost, by měly být pro každého muže platné v každé době. V čem se tedy podle Tebe moderní džentlmenství liší od toho tradičního?

Moderní gentleman je muž, který dbá na to, aby se tradiční hodnoty mužů zachovaly a přizpůsobily se současné době. Všechny čtyři uvedené hodnoty lze v moderním muži, chceme-li gentlemanovi, nalézt.

Rozdíl mezi rytířem a gentlemanem je jemnost.

Gentleman nelpí na starých pořádcích, avšak lne k odkazu mužů před ním. Respektuje všechny slabší, prostší a všechny odlišnosti lidí okolo něj, je spravedlivý v dělení odpovědnosti a dělení zisku. Jeho síla tkví více než v lesklé zbroji a tuhosti oceli v síle odolat povyšování se nad ostatní, okázalosti a odolat svým vlastním slabostem, které vždy ctnosti doprovázejí.

Moderní muž je věrný svým hodnotám i přesto, že v daném okamžiku nepřinášejí žádný zisk.

Móda nebo styl?

Dovol mi se ještě závěrem našeho rozhovoru vrátit k pánské módě a stylovému oblékání. Je v tom podle Tebe rozdíl?

Výrazný rozdíl. Pánská móda je užité umění, kterou vytvářejí umělci, zvaní módní návrháři, aby veřejnost svým způsobem šokovali. Móda je umění, které je možno považovat za fenomenální ve více rovinách.

Móda nutí muže ustoupit ze svých hodnot a přizpůsobit se bezdůvodné změně, kterou prosazuje návrhář. Móda také nutí muže vypadat mnohdy přihlouple a divně. Přesně tak se totiž díváme na naše vlastní módní výstřelky později. Zpětně mnohdy nechápeme, jak jsme se mohli do něčeho takového navléct.

Stylové odívání naproti tomu pracuje s klasickou siluetou muže, přiklání se k přírodním a hodnotným materiálům, preferuje nadčasový, a tedy častěji nebo vícekrát použitelný šatník. Styl je oproti módě trvalý a nepodléhá výrazným výkyvům.

Muž, který objeví svůj styl, jej přizpůsobuje jen svému věku.

Daniel Šmíd

Pětadvacetiletý muž v dobře padnoucím saku vypadá stejně atraktivně jako jeho padesátiletý otec v dobře padnoucím saku. Jen ta saka jsou odlišná, přizpůsobená danému muži. Paní Coco Chanel sice myslela zřejmě primárně na ženy, když pravila, že móda odchází, styl zůstává. V pánském odívání to však platí stejně.

Zlepšilo se u českých mužů vnímání stylu v oblékání?

Musím nutně odlišovat ty muže, kteří si uvědomují, jak oblékání mění jejich život a ty, kteří se oblékání věnují jen jako izolaci proti zimě a pohledům na své tělo. Musím také odlišovat ty muže, kteří se stali obětí oděvních značek a jistého statusu, který právě ona značka (samozřejmě domněle a uměle) vytváří. Tyto muže musím odlišovat od mužů, kteří do svého oděvu investují ne proto, aby to bylo na první pohled vidět, ale proto, aby se cítili lépe a lépe také vypadali.

Někteří muži se oblékají „dobře“, tím myslím, že kupují drahé oděvy, jen proto, aby oslnili ostatní muže i ženy. Jde jim o to vzbuzovat závist. To je absence citu a sociální inteligence. Na druhou stranu musím uznat, že muži okolo mě jsou mnohdy velmi dobře oblečeni i bez jakékoli okázalosti a nestřídmosti.

Možná je to tím, že oblékání mužů sleduji o něco více než ostatní, vídám na ulicích stále více mužů, kteří jsou dobře, slušivě, atraktivně, mužně a stylově oblečení. Stále častěji vidím individuálně a stylově oblečené muže, kterým nezáleží na tom, co si o nich myslí ostatní, ale na tom, jak se cítí a co jim oblékání přináší.

A také vidím muže, kteří postavili svůj outfit na brutálních písmenech značek výrobců oděvů a zdarma těmto výrobcům poskytují své tělo jako reklamní prostor. A navíc za to ještě zaplatí…

Vše vždy souvisí se vším

Věříš tedy, že když zlepšíme své chování a oblékání, zlepšíme také kvalitu našeho života?

Naprosto jistě. Naše chování a oblékání nás ovlivňuje. Pocit, který má muž v okamžiku, když se na něj s díky usměje cizí žena, které otevřel dveře do obchodu, je nenahraditelný. Pocit, jaký vám zprostředkuje dobrá čistá obuv, se výrazně liší od pocitu, který máte v unavené okopané botě.

Když se lépe chováme k ostatním, netrvá dlouho a lidé okolo vás se chovají lépe k vám. Pravda je, že některé lidi ze svého života ztratíte. Přestanou vám a vašim pohnutkám rozumět.

Naopak spousta lidí si všimne, že ve vaší přítomnosti se oni cítí dobře a začnou vaši přítomnost vyhledávat. Tím se mění skladba lidí kolem vás, vznikají nová přátelství na základech vzájemné úcty. Čím více máme kolem sebe lidí, které považujeme za přátelské, tím je pro nás náš život kvalitnější.

Obdobně je to s oděvy. Kvalitní oděv je vaším průvodcem. Kvalitní oděv z dobrého materiálu, který má trvalou hodnotu, nás podporuje v našich hodnotách.

Danieli, děkuji Ti za rozhovor.

Na stránku Daniel Šmíd pokračujte ZDE

 


Jinde na SrdceMoravy